Anhydrit nebo beton?

Realizace anhydritových podlah

Dokončená betonová podlaha

Anhydrit se aplikuje ve formě tekutého potěru, velmi dobře tak vytváří rovinatou vrstvu a také zatéká do všech mezer mezi podlahovým topením.
Provádí se v tloušťce minimálně 35 mm nad rozvody podlahové topení. Výhodný je především z technologického hlediska, anhydritové podlahy nejsou náchylné na smrštění a jou dobře zpracovatelné.

Naopak k nevýhodám patří jeho omezená možnost využití v exteriéru a v podlahách s vysokým zatížením. Další nevýhodou je pomalé vysychání anhydridu, což je doprovázeno dlouhými technologickými přestávkami. I tak lze celý proces zkrátit a potěr po týdnu od provedení začít vysušovat zahříváním podlahového topení. Vrstva anhydridu je pochozí po cca 2 dnech.

V závislosti na kvalitě práce i materiálu samotného dosahují potěry pevnosti mezi 20 - 30 MPa v tlaku a v rozmezí mezi 4 - 6 MPa v tahu za ohybu. Z pohledu vhodnosti pro podlahové topení má anhydritový potěr rychlou dobu náběhu tepla, tj. podlahové topení prohřeje vrstvu řadově během dvou hodin.

Prakticky totožné fyzikální vlastnosti platí pro betonové, respektive cementové potěry. Ty se však liší technologickým postupem. Obecně platí, že čím více bude beton tekutý, tím lépe se s ním bude pracovat. Z druhé strany, tím více bude obsahovat vody a bude se více smršťovat. Právě smrštění patří k jeho hlavním nevýhodám, proto je vhodné recepturu betonové směsi volit s rozumným množstvím vody a přísad.

I betonové potěry lze použít pro zalití podlahového topení. Oproti anhydridu mají cementové potěry vyšší akumulaci, ale naopak pomalejší dobu náběhu teploty. U pernamentně obývaných staveb nás však takový problém nemusí trápit.

Nespornou výhodou je také únosnost a možnost použití v exteriéru či extrémně vlhkých prostorech. Vhodné jsou tedy například k bazénům, do garáží apod. Snadno jej také můžeme vyztužit ocelovou sítí či rozptýlenou výztuží v podobě drátků.

Ošetření betonu po aplikaci
Nemalou pozornost je třeba věnovat ošetřování čerstvého betonu. Předjde se tak vadám a vzniku případných poruch v podlahových krytinách. Oproti anhydridu nemůžeme proces vysychání nikterak zrychlit. Je to přirozená součást procesu hydratace a zrání cementového kamene a tedy technologie samotné. Avšak proces zrání nemusí zákonitě stavbu zdržet, potěr je pochozí řádově po 2- 3 dnech od zhotovení.

Ani z výčtu kladů a záporů nelze určit vítěze. Každá varianta má své silné stránky, které můžeme využít v náš prospěch. Pozornost věnovaná potěrům je bezpochyby opodstatněná. Přece jen se jedná o poměrně subtilní konstrukci, která přenáší značná zatížení, nejen od provozu, ale v případě podlahového vytápění, také zatížení tepelné. Škody, které se mohou projevit na podlahové krytině, jsou často nemalé a stojí nás nejen mnoho času, peněz, ale i diskomfort při užívání stavby.